Květen 2007

VIDEOKLIPY

25. května 2007 v 19:40
AKON
...............................................................................................
PUSSYCAT DOLLS
............................................................................................
GIPSY
............................................................................................
S CLUB 7

fotky-bohus matus

25. května 2007 v 19:32

stoleta valka

25. května 2007 v 13:31 Referaty dejepis

Stoletá válka

Ve stoleté válce stály proti sobě státy Anglie a Francie. V roce 1215 vydal v Anglii Jan Bezzemek Velkou listinu svobod, která znamenala výrazné oslabení královské moci. V první fázi bojů, kam spadá i bitva u Kresčaku, jíž se účastnil i Jan Lucemburský, měli výraznou převahu Angličané.
Velkou část Francie ovládl ve dvanáctém století anglický král Jindřich II. z rodu Plantagenovců. Stoletá válka začala v roce 1337 bojem o Flandry. Začátkem patnáctého. století se ve Francii začalo formovat silné lidové hnutí pod vedením Johanky z Arku.
Vojsko,v jehož čele byla Johanka z Arku, porazilo anglickou armádu při obléhání města Orléans. Johanka z Arku, která motivovala Francouze k odporu, byla nakonec upálena. V roce 1453 Francie válku s Anglií vyhrála.
Anglie a Francie spolu soupeřily už od jedenáctého století, kdy vládu nad Anglií převzal francouzský vévoda Vilém Dobyvatel, začal tak konkurovat francouzské dynastii Kapetovců. Bojeschopnost Francouzů oslabila morová epidemie.
Soupeření Anglie a Francie vyvrcholilo ve 14. a 15. století tzv. stoletou válkou. Stoletá válka trvala od roku 1337 do roku 1453. Vítěznou stranou stoleté války byla Francie pod vedením krále Karla VII. Hrdinkou francouzského odporu proti Anglii byla Johanka z Arku.
Na počátku stoleté války proti sobě stáli francouzský král Filip IV. a anglický král Eduard III. Po boku Francouzů proti Angličanům bojovali roku 1346 v bitvě u Kresčaku i český král z rodu Lucemburků. V průběhu 70. let 14. století byli Angličané z francouzské pevniny vytlačeni. Johanka z Arku bývá též nazývána Panna orleánská.
Po vymření francouzského rodu Kapetovců nastoupil Filip IV. z rodu Valois. Po prohrané bitvě u Poitiers upadl francouzský král Jan II. do anglického zajetí. Po vytlačení z Francie zůstalo Anglii jen několik přímořských měst, např. přístav Calais. Na počátku 15. století anglická vojska znovu obsadila francouzské území severně od řeky Loiry.

Počátky anglo-francouzského soupeření, počátky západoevropských parlamentů

Nejvýznamnějšími středověkými státy západní Evropy byla Anglie a Francie. Normanský vévoda Vilém byl leníkem francouzského krále a od roku 1066 též anglickým králem. Král Jan Bezzemek vydal roku 1215 dokument zvaný Velká listina svobod.
Po porážce anglického krále Jana Bezzemka roku 1214 byla Normandie znovu připojena k Francii. Za vlády krále Filipa II. se Francie stávala po vzoru Anglie centralizovaným státem. Proti snaze anglického krále Jana Bezzemka o soustředění moci vystupovali baroni a představitelé církve. Shromáždění baronů a představitelů církve se nazývalo velká rada. Velkou radu zpočátku svolával král.
Roku 1265 byl poprvé svolán anglický parlament. V anglickém parlamentu zasedali baroni, rytíři a měšťané. Horní komora anglického parlamentu byla nazývána komora lordů. Zárodkem budoucího francouzského parlamentu byly tzv. generální stavy. Představitelé vysoké šlechty v Anglii byli nazýváni barony. V polovině 12. století se anglickým králem stal Jindřich II. z rodu Plantagenetů. Rod Plantagenetů pocházel z Francie.

Francie proti Anglii - počátek konfliktu

Po pádu Karlovců se stal francouzským králem Hugo Kapet. Angličtí králové vlastnili od dob Viléma Dobyvatele rozsáhlá území ve Francii, což způsobovalo časté spory mezi oběma královstvími. Jindřich II. upevnil svou pozici v Anglii a během své vlády získal pod svou moc celou západní polovinu Francie.
Roku 1215 se v Anglii vzbouřili baroni, zajali slabého krále Jana Bezzemka a donutili ho podepsat Velkou listinu svobod. Velká listina svobod z roku 1215 nese název Magna charta libertatum. Anglický král Vilém Dobyvatel se po dobytí Anglie v bitvě u Hastingsu roku 1066 zmocnil veškeré půdy a vyhotovil její podrobný soupis. Vilém Dobyvatel rozdělil království na hrabství a ustavil v zemi své úředníky - šerify.
Francie byla rozdělena mezi mnoho vévodů a hrabat, kteří sice uznávali rod Kapetovců jako krále, ale byli samostatní a velmi mocní, zejména normanští vévodové. Roku 1154 se stal anglickým králem Jindřich II. z rodu Plantaženetů. Za vlády Jana, zvaného Bezzemek, Anglie ztrácí většinu pozemků ve Francii. Velká listina svobod omezila moc krále, zajistila šlechtě a některým městům řadu výsad a potvrdila již existující Velkou královskou radu, ze které časem vznikl parlament.
Ve Velké královské radě, ze které se později vyvinul parlament, zasedali nejvýznamnější šlechtici a církevní hodnostáři. Jindřich II. se pokusil s pomocí svého přítele Tomáše Becketa, kterého prosadil na místo arcibiskupa v Canterbury, podřídit si církev, což se mu nakonec nepodařilo. Francouzský král Filip II. August upevňuje svou moc a postupně vytlačuje Angličany z kontinentu. Po Janu Bezzemkovi nastoupil na anglický trůn jeho teprve devítiletý syn Jindřich III.

Anglie proti Francii - stoletá válka

Roku 1337 zahájil anglický král Eduard III. bojem o Flandry válku s Francií, která trvala přes sto let - proto je v dějinách známá jako stoletá válka. Angličané vítězí roku 1346 v bitvě u Kresčaku, ve které umírá i český král Jan Lucemburský, a získávají nad Francouzi převahu.
Francouzské vojsko s Janou z Arku v čele odrazilo roku 1429 anglický útok na město Orleáns. Francouzský král s pomocí mocných šlechticů Angličany vyhání a roku 1453 tedy definitivně končí stoletá válka.
Filip IV. Sličný rozšířil svou vládu na většinu Francie. Filip IV. začal svolávat generální stavy - středověkou obdobu parlamentu, v nichž zasedali volení zástupci stavů - šlechty, církve a královských měst. Na základech francouzské Velké rady vzniklo v Anglii stavovské zastupitelstvo - parlament.
Anglický parlament se ve 14. století rozděluje na horní sněmovnu lordů - kam patřili baroni a vysocí církevní hodnostáři, a dolní sněmovnu, kde zasedali zástupci hrabství a měst. Francie se počátkem 14. století snaží ovládnout bohaté hrabství flanderské, které ještě jako jedno z mála francouzských území vlastnila Anglie.
Okolo poloviny 14. století zasáhla Evropu epidemie moru, které podlehly statisíce lidí. Anglický král Jindřich V. využil zmatků ve Francii a snadno dobyl celý sever země včetně Paříže. Francouzský lid povstal proti anglickým vojákům a do čela se postavila mladá odvážná dívka Johanka z Arku. Johanka z Arku byla přesvědčena, že ji Bůh vyvolil, aby osvobodila Francii. Roku 1431 je Jana z Arku Angličany upálena a její smrt vyvolává celonárodní odpor.
Z rozsáhlých francouzských území, které Angličané dříve ovládali, jim po skončení stoleté války zůstává jen přístav Calais. Anglický král Eduard I. se jako první pokouší dobýt celé Britské ostrovy. Roku 1399 nastupuje na anglický trůn rod Lancasterů. Karel VII. se nechává korunovat v Remeši

Karel IV.

25. května 2007 v 13:28 Referaty dejepis
Karel IV.

český a německý král, římský císař
Datum narození: / datum úmrtí:
14.05.1316 / 29.11.1378
Místo narození:
Praha
Znamení:
Býk

Životopis: [editovat životopis Karel IV.]
Český a německý král, římský císař Karel IV. se narodil 14.5.1316 v Praze, jako nejstarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Dostal jméno běžné u Přemyslovců - Václav. Pocházel z dynastie Lucemburků.

Jako malý čelil Karel rozporům svých rodičů, které zapříčinily, že byl malý princ odloučen od matky a ukrýván na hradě Loket a poté na Křivoklátě.

V roce 1323 ho otec předal na vychování francouzskému dvoru. Ve Francii na pařížské univerzitě studoval Karel svobodná umění a učil se vladaření.Uměl číst a psát, to nebylo v té době u panovníků běžné. Ovládal latinu, francouzštinu, italštinu a němčinu. Po francouzském králi Karlu IV., který byl jeho kmotrem, přijal jméno Karel.

Ještě jako hodně mladá se Karel oženil se stejně mladou Blankou z Valois. Jejich sňatek byl předem domluven. Ve Francii a v Lucembursku strávil Karel sedm let. Poté spravoval severoitalské državy svého otce.

Česká šlechta požadovala v roce 1333 po Janu Lucemburském, aby se Karel ujal vlády v zemi. Král jim vyhověl a synovi udělil titul moravského markraběte. Svého syna příliš v lásce neměl, bál se jeho silné konkurence.

Po svém příchodu do Čech se Karel setkal se zuboženým královstvím. Pražský hrad se nedal obývat. Těšil se na setkání s matkou, kterou od dětství neviděl. Ta však zemřela před Karlovým návratem do Čech.

Díky funkci správce byl Karel dobře připraven vládnout zemi. V červenci 1346 byl zvolen za německého krále a 26. listopadu v Bonnu korunován. V roce 1346 padl jeho otec v bitvě u Kresčan a on se ujal vlády. O rok později byl arcibiskupem Arnoštem z Pardubic korunován na krále. Jeho hlavu zdobila nová svatováclavská koruna, kterou nechal pro tento účel zhotovit. Při korunovační jízdě do Říma byl zde 5. dubna Karel korunován na římského císaře ve Svatopetrské bazilice.

Karlovi se podařilo najít kompromis mezi panovnickou mocí a politickými nároky šlechty, posílil tím centralizovanou monarchii. V roce 1344 založil arcibiskupství pražské. Tím českou církev osvobodil od německého diktátu. Praha se za jeho vlády stala sídelním městem a centrem českého království.Přítel Karla IV. Arnošt z Pardubic se stal prvním pražským arcibiskupem.Řídil olomouckou a litomyšlskou diecézi.

Rok 1348 byl co týká Karlovi aktivity, velice plodným. Vydal důležité listiny, založil mnoho institucí a dal postavit významné stavby. 7.4.1348 založil Pražské vysoké učení. Tím se Praha stala evropským centrem vzdělanosti. Tato univerzita byla první ve střední Evropě a předlohou se jí staly univerzity italské a francouzské. 8. března 1348 začal Karel IV. zakládat Nové Město pražské, jehož centrem se stalo dnešní Karlovo náměstí. Na Pražském hradě došlo jeho zásluhou k obnovení královského paláce a k dalším stavebním pracem na Svatovítské katedrále a kapli sv. Václava. Vedoucím staveb se stal po smrti Matyáše z Arrasu, slavný stavitel a sochař Petr Parléř. Karel nechal postavit novou královskou hrobku a do ní převézt ostatky českých králů a církevních hodnostářů. Starý Juditin most, která spojoval Staré a menší město pražské, nahradil kamenný, na jehož obou koncích jsou věže.Protože v době hladomoru nebyla pro lidi práce, nechal Karel IV. postavit tzv . hladovou zeď na Petříně a tím zajistil nové pracovní příležitosti.

10. června 1348 založil panovník hrad Karlštejn. V kapli sv. Kříže, která je součástí hradu, chtěl Karel uložit ostatky svatých a korunovační klenoty. V roce 1357 vzniklo díky Karlovi IV. děkanství, které existuje dodnes.


Emauzský klášter na Novém Městě vznikl v roce 1348. Karel se snažil získat do osobního vlastnictví další území říše. V tom mu pomáhalo diplomatické jednání i sňatky z rozumu. V roce 1348 mu zemřela manželka Blanka z Alois, kterou velmi miloval. S ní měl dcery Markétu a Kateřinu. Jeho další žena Anna Falcká zemřela v roce 1353. Ta Karlovi zanechala jejich prvorozeného syna Václava, ten ale po roce života zemřel. Třetí Karlova žena Anna Svídnická zemřela také velmi mladá. S ní měl král syna Václava IV, který se měl stát Karlovým nástupcem. Ten se mu proto plně věnoval. Od mala se Václav účastnil otcových jednání a vladaření.Ale i přes veškerou péči se Karlovi nepodařilo vychovat syna k obrazu svému.

V roce 1363 uzavřel Karel svůj poslední sňatek s o třicet let mladší Alžbětou Pomořanskou. Ta měla podle pověsti ohromnou sílu, lámala meče a ohýbala podkovy. Porodila Karlovi další dva syny, Zikmunda , Jana a dceru Markétu.

I přes to, že Karel všechny své sňatky dobře naplánoval tak, aby vyhovovaly jeho mocenským a dynastickým zájmům, byly tyto vztahy harmonické. Karel si jimi pomohl k novým územím - Svídnicku a Javornicku, ke slezským knížectvím, k panství v Bavorsku, Míšeňsku a Falci.

Karel se zajímal o historii, podporoval vznik kronik, které vyzdvihovaly jeho panovnické úspěchy. Pokládal kroniky za důležitý zdroj informací pro nové generace. Nejlépe napsanou kronikou té doby je Kronika Přibíka Pulkavy z Radenína a také životopis Karla IV, který popisuje panovníkův život od jeho mládí ve Francii a v Itálii a návratu do Čech, až po jeho zvolení za krále římského.

Zejména z maleb na hradě Karlštejně známe podobu Karla IV. Měřil asi 173 cm, byl mírně nahrbený a hlavu držel k jedné straně. To bylo způsobeno jeho četnými zraněními. Měl výrazný nos, velké oči, vlasy dlouhé po ramena a krátké vousy.

Jeho plnohodnotný život byl zmařen zlomeninou v krčku levé nohy. To ho upoutalo na lůžko. Jelikož se prakticky nemohl hýbat, dostal zápal plic a 29.11.1378 zemřel. Byl mu vystrojen honosný pohřeb. Při něm byl označen za "otce vlasti" a tak je mu říkáno dodnes. Jeho ostatky byly uloženy do královské hrobky u chrámu Sv. Víta na Pražském hradě.

Zásluhy Karla IV.:
Ovlivnil osud české země i celé střední Evropy. Praha se díky němu stala politickým centrem a sídlem vzdělanosti.Upravil vztah českého tátu k říši zlatou bulou /1356/, která mimo jiné stanovovala právo svobodné volby českého krále pro případ, že by panovnický rod vymřel. Karel také založil novou státní instituci- země České Koruny. Ta byla nadřazena českému králi i stavovské obci. Za svůj život dal Karel IV. vybudovat nový královský palác, založil Nové Město v Praze, zařídil pokračovací práce na chrámu Sv. Víta, nechal postavit Karlův most a hrad Karlštejn, založil řadu klášterů. Jeho zásluhou vznikla v Praze první univerzita ve střední Evropě / Karlova univerzita 1348/. Karel IV. dovedl svým vladařským uměním hospodářství českých zemí k prosperitě.

Země třetího světa

25. května 2007 v 13:21 Referaty dejepis
Bipolární svět a začátek studené války

1947 - Trumanova doktrína - snaha čelit komunismu
4. 6. 1947 - Marshallův plán pomoci Evropě
1948-1949 - blokáda Berlína - berlínská krize
1961 - stavba Berlínské zdi - konec druhé berlínské krize
1949 - základní zákon ustavující v západní zóně Spolkovou republiku Německo
1955 - uzavřena Varšavská smlouva
5. 3. 1946 - řeč Winstona Churchilla o železné oponě - počátek studené války
1947 - založení Informbyra jako odpověď na Marshallův plán
1956 - rozpuštění Informbyra
1956 - Chruščov přednáší svůj projev o kultu osobnosti
1956 - povstání v Budapešti;Maďarsku - sovětská intervence
1965 - 1968 - kulturní revoluce v Číně
1946 - Kennanův telegram poukazující na sovětské nebezpečí
4. 3. 1947 - smlouva z Dunkerque o spojenectví mezi Velkou Británií a Francií na 50 let
1954 - tzv. Edenův plán řešení německé otázky
1957 - Eisenhowerova doktrína pomoci Blízkému východu

Na pokraji

Období ostrých konfliktů supervelmocí a jejich spojenců a napětí v mezinárodních vztazích, kdy ale nedochází k přímým ozbrojeným bojům, se nazývá studená válka.

Hlavními soupeři studené války byli Spojené státy a Sovětský svaz. Studená válka se stala globálním konfliktem - souboj USA a SSSR o moc se rozšířil mimo hranice Evropy do celého světa. Americká vláda již na sklonku 40. let založila rozhlasové stanice Rádio Svobodná Evropa a Rádio Svoboda.

Studená válka poznamenala život lidstva od konce 50. let, kdy ve východní Evropě zvítězili komunisté, až do přelomu osmdesátých a devadesátých let.

Studenou válku provázely závody ve zbrojení; po roce 1945 hlavně díky vynálezu jaderných;nukleárních;atomových zbraní. Po USA a SSSR získaly jaderné zbraně také Velká Británie, Francie a Čína. Závody ve zbrojení ztěžovaly hospodářskou situaci komunistických zemí.

Nesvoboda, koncentrační;pracovní tábory a materiální nedostatek byly charakteristickými rysy života v zemích komunistického;sovětského bloku. Tisíce utečenců z komunistických zemí východní Evropy hledalo nový domov na Západě.

Rádio Svobodná Evropa a Rádio Svoboda vysílala pro země východního bloku a přinášela jejich obyvatelům pravdivé informace o dění ve světě. Situace, kdy se Sovětský svaz i Spojené státy snažili získat vojenskou převahu, vedla k závodům ve zbrojení. Rozhlas a tisk komunistických zemí podněcoval v občanech nenávist vůči Západnímu světu.

Hospodářská krize a Marshallův plán; Berlínská blokáda a vznik dvou německých států

Roku 1947 vyhlásily Spojené státy rozsáhlý program hospodářské pomoci evropským zemím, známý jako Marshallův plán. Stalin odřekl účast na programu americké hospodářské pomoci, na Marshallově plánu, a ke stejnému rozhodnutí donutil i východoevropské země ve své sféře vlivu, mezi nimi i Československo.

Marshallův plán


Během let 1947-1951 byly rozděleny půjčky a dary v rámci Marshallova plánu přibližně za třináct miliard USD.


Struktura pomoci byla následující:

20% objemu peněz tvořily půjčky (na nákup většinou amerického zboží) a 80% dary (potraviny, hnojiva, zemědělské stroje) Část z těchto prostředků pomohla mimo jiné i v poválečné rekonstrukci západoněmecké ekonomiky, v roce 1945 totálně rozvrácené, a není bez zajímavosti, že drtivá většina států, které Marshallův plán přijaly, tvoří nejvyspělejší země Evropy…


Sovětská reakce na Marshallův plán


v politické oblasti


V září 1947 Stalin zakládá Kominformu - obdobu předválečné Komunistické internacionály prostřednictvím které může kontrolovat dění v zemích východního bloku. Komunistické strany západních zemí vyzývá, aby iniciativně usilovaly o převzetí moci.


v hospodářské oblasti

Roku 1949 je založena Rada vzájemné hospodářské pomoci


Pod vedením Moskvy je ve východoevropských zemích namísto lidové demokracie budován totalitní model sovětského typu. V září 1949 byla vytvořena a vyhlášena Spolková republika Německo s hlavním městem v porýnském Bonnu.

Sovětský svaz prohlásil svou okupační zónu za Německou demokratickou republiku s hlavním městem ve východním Berlíně. K Marshallovu plánu se připojilo 16 zemí západní a jižní Evropy a také západní okupační zóny Německa.

V letech 1947 a 1948 komunisté přebírají veškerou moc nad východní Evropou. Moskva zahájila v červnu 1948 blokádu Berlína, aby zabránila sjednocení západních okupačních zón; částí Německa a vytvoření demokratického státu. Winston Churchill použil jako první politik pojem "železná opona", která rozdělovala Evropu na svět totality a demokracie.

Sociální neklid v letech 1946 a 1947 zneužívají komunisté k podkopávání demokraticky zvolených vlád. V květnu roku 1947 byli z vlád Francie a Itálie odstraněni komunisté. V květnu roku 1949 ukončuje SSSR blokádu Berlína.


Vítězství komunismu v Číně; Americká okupace Japonska; Vrchol studené války - Korea

V říjnu 1949 byla vyhlášena Čínská lidová republika a nejvyšším představitelem se stal Mao Ce-tung. Zbytky Čankajškových vojsk se uchýlily na ostrov Taiwan, Formosu, kde vyhlásily Čínskou republiku.

Korea byla během 2. světové války okupována Japonskem; pak byla osvobozena USA a SSSR; po odchodu Američanů a Sovětů z Koreje v roce 1947 se na severu za podpory Sovětského svazu ustavila Korejská lidově demokratická republika (Severní Korea).

V Číně spolu vedli boj o moc již od 20. let 20. století představitel Komunistické strany Mao Ce-tung a generál Čankajšek. V roce 1950 uzavřela Čína se SSSR spojeneckou smlouvu o vzájemné vojenské pomoci.

Funkci velitele okupačních vojsk v Japonsku vykonával v období 1945-1951 generál Douglas MacArthur. Generál MacArthur položil základy japonské parlamentní demokracie: zavedl politická práva a svobody, omezil pravomoci císaře.

V roce 1951 uzavřely západní země na konferenci v San Francisku s Japonskem mírovou smlouvu. Do čela KLDR se postavil vůdce Kim Ir-sen. V jižní části Korejského poloostrova vznikla Korejská republika. Po zahájení útoku v červnu 1950 obsadila severokorejská vojska během několika dnů hlavní město Jižní Koreje Soul.

Za agresora byla Radou bezpečnosti OSN označena Severní Korea a Rada poté požádala USA o vojenskou pomoc.

Příměří mezi oběma stranami bylo podepsáno až po smrti Stalina v roce 1953 a Korea zůstala rozdělena 38. rovnoběžkou. Mezinárodní vojenské síly přijíždějící na pomoc Jižní Koreji se vylodily v severokorejském přístavu Inčchon.

Husitske valky

25. května 2007 v 13:20 Referaty dejepis
Husitské války

Husitský program byl založen na rovnosti všech věřících;lidí. Husitské hnutí se dohodlo na společném programu - čtyřech pražských artikulech.

V počátcích vedl husitské vojsko Jan Žižka, který byl po své smrti v roce 1424 vystřídán Prokopem Holým.



V roce 1434 se u Lipan proti sobě střetli sami husité, radikální táborité a umírnění pražané. Smrtí Zikmunda vymřel rod Lucemburků po meči. První významnou bitvu svedli husité u Sudoměře v roce 1420. Poslední bitvu svedl Jan Žižka u Malešova.



Na zemském sněmu v Čáslavi zástupci českých měst neuznali nárok Zikmunda Lucemburského na český trůn a čtyři pražské artikuly povýšili na zákon.

Husité pořádali později spanilé jízdy do zahraničí a drancováním získávali další peníze;prostředky;bohatství;majetek. Umírnění pražané přijali v roce 1436 dohodu se Zikmundem a církví, tzv. Basilejská; Jihlavská kompaktáta.

Proti husitům vyhlásil papež křížovou výpravu, do jejího čela se postavil římský král Zikmund Lucemburský, husité však vojsko odrazili na hoře Vítkov. Porážku utrpěli křižáci u Německého Brodu v roce 1422.



Husitské války; basilejská kompaktáta
Roku 1419 zaútočili radikální husité, které vedl kněz Jan Želivský, na novoměstskou radnici. Roku 1420 byli křižáci poraženi na hoře Vítkov u Prahy. Na sněmu v Čáslavi byly přijaty tzv. čtyři pražské artikuly;články.

V prvních bitvách velel husitským vojskům zkušený válečník Jan Žižka. Roku 1434 se střetli umírnění husité s radikály v bitvě u Lipan. Na koncilu v Basileji byla vyhlášena tzv. kompaktáta.

Nástupcem na českém trůně po Václavu IV. se stal jeho bratr Zikmund. Symbolem husitů se stal kalich. Po smrti Jana Žižky velel táborským vojskům kněz Prokop Holý.



Na základě kompaktát bylo v českých zemích povoleno přijímání z kalicha. Posledním panovníkem z rodu Lucemburků byl král Zikmund. Několik dnů po pražském převratu roku 1419 zemřel král Václav IV.



Po smrti krále Zikmunda vládl v Čechách jeho zeť Albrecht. Syn krále Albrechta Ladislav se narodil až po otcově smrti, a je proto nazýván Pohrobek.

Ve znamení kalicha
V jedné z prvních bitev, v bitvě u Sudoměře roku 1420, se husité střetávají s královskými jezdci a porážejí je.



Na český trůn si činí nárok uherský a římský král Zikmund, Václavův mladší bratr. Zikmund s velkým křižáckým vojskem oblehl Prahu v roce 1420, kde v bitvě na Vítkově podléhá husitům, které vede Jan Žižka z Trocnova.



Společný husitský program vyjadřovaly čtyři artikuly pražské:

1) svoboda kázání,

2) přijímání pod obojí,

3) odejmutí majetku církvi,

4) trestání těžkých hříchů u všech bez rozdílu postavení.

Symbolem husitů se stal kalich; husité prosazovali symbolické podávání Kristova těla (hostie) i jeho krve - vína, podávaném v kalichu, při svatém přijímání.

Katolická církev udělovala během přijímání krev Kristovu (víno) jen kněžím, což se nelíbilo husitům, tvrdícím, že před Bohem jsou si všichni lidé rovni.

Husité usilující o celkovou reformu církve se opevnili na břehu řeky Lužnice a založili město Tábor. Špatně vyzbrojení a nevycvičení husité se často střetávají s vojsky svých odpůrců, s nimiž bojují zpočátku cepy, kosami a sekerami, ale později se ve válčení zdokonalují.

Na zemském sněmu v Čáslavi byly roku 1421 vyhlášeny čtyři artikuly pražské za zemský zákon. Boje mezi katolíky a husity, a dokonce i mezi jednotlivými husitskými stranami pokračovaly i po roce 1421.

Vrchol moci a pád polních vojsk
Na církevním sněmu v Basileji je dosažena kompromisní úmluva mezi církví a umírněnými husity, kteří byli na sněm přizváni - tzv. basilejská kompaktáta.

Husitské hnutí se nakonec rozpadlo na husitskou šlechtu, která se spojila se šlechtou katolickou v panskou jednotu, a polní vojska táborských a sirotků.

Panská jednota v čele s hejtmanem Divišem Bořkem z Miletínka poráží v bitvě u Lipan táborská a sirotčí polní vojska vedená Prokopem Holým.

Husitské hnutí se rozštěpilo na několik skupin: umírněné pražany, husitské kněží, tábority a další.

Po smrti nikdy neporaženého vojevůdce Jana Žižky si táborští husité volí za velitele kněze Prokopa Holého. Husitská vojska podnikala tzv. spanilé jízdy do sousedního Slezska, Lužice, Bavor a dalších zemí, kde plenila a dobývala města a hrady nepřátel.

V roce 1431 se do Čech vydala další křižácká výprava a začala obléhat Domažlice. Křižáci se zalekli obávaného vojska husitů ještě dříve, než ho spatřili a rychle od Domažlic ustoupili. Basilejská kompaktáta povolovala přijímání pod obojí.

Panská jednota, k níž se přidali i umírnění husiti (hlavně Pražané), a vojska táborských a sirotků se v květnu roku 1434 střetla v bitvě u Lipan. Po vítězství panské jednoty se českého trůnu zmocňuje Zikmund, povoluje přijímání pod obojí a smiřuje se se zabráním majetku katolické církve.

Po rozštěpení husitského hnutí Jan Žižka odchází do východních Čech, kde shromažďuje nové bratrstvo, s nímž poráží jak Pražany, tak oddíly husitské šlechty.

Husitské hnutí
1409 - vydán Dekret kutnohorský, který umožnil vliv reformátorům na univerzitě
6. 7. 1415 - upálení Jana Husa
1414 - 1418 - koncil v Kostnici
30. 7. 1419 - 1. pražská defenestrace - chudina vedená Janem Želivským vyházela konšely z oken novoměstské radnice
1420 - bitva na Vítkově - spojená husitská vojska pod vedením Jana Žižky porazila křižáky
1424 - Jan Žižka zahynul při obléhání Přibyslavi
1427 - bitva u Tachova - neúspěch křižáckých vojsk proti husitům
1431 - bitva u Domažlic - vítězství husitů nad křižáky
1433 - koncil v Basileji - jednání papeže a Zikmunda s husity
30. 5. 1434 - bitva u Lipan - panská jednota porazila husity
1412 - Jan Hus byl po roztržce s arcibiskupem uvržen do klatby
1420 - vybudování města Tábora - snaha o vytvoření spravedlivé společnosti
1420 - vyhlášeny tzv. čtyři pražské artikuly (svobodné hlásání slova božího, přijímání pod obojí, odstranění světské moci církve, trestání těžkých hříchů bez rozdílu stavu)
1421 - sněm v Čáslavi, který sesadil z českého trůnu Zikmunda Lucemburského a zvolil prozatímní dvacetičlennou vládu v zemi, v níž byli zástupci husitských měst i příslušníci vyšší a nižší šlechty
1424 - bitva u Malešova - Žižkova vojska zvítězila nad pražany a jejich spojenci
1428 - 1433 - tzv. spanilé jízdy husitů - šíření revolučních myšlenek i do sousedních zemí
1434 - Prokop Holý zemřel v bitvě u Lipan

rusko

25. května 2007 v 13:18 Referaty-Zemepis
Geologická stavba a vývoj
Rusko má velmi rozmanitou goelogickou stavbu.
Geologická struktura-nejrozšířenější je zemská kůra pevninského typu o mocnosti od 25-30km do 70-80km.
Strukturní jednotky-nejstarší strukturní jednotky jsou ruská platforma na západě a sibiřská platforma na východě státu. Obě jsou prekambrické. Ruská platforma zaujímá Východoevropskou rovinu, poloostrov Kola a Karelskou plošinu. Sibiřská platforma zahrnuje Středosibiřskou vysočinu, centrální Jakutskou nížinu, Lenskou tabuli a Aldanskou plošinu. Nacházejí se na ní i dvě rozlehlé pánve Viljujská a Tunguzská, které obsahují zásoby černého uhlí.
Pokles pánví na území Ruska byl spojen s rozsáhlou efuzívní (vulkanickou) činností. Kromě ruské a sibiřské platformy byla celá část dnešního území tvořena geosynklinálami (rozsáhlé korovité prohlubně v zemské kůře v místě nahromadění velkého objemu usazenin). Z nich vznikla zvrásněná horská pásma, která byla postupně zarovnána v ploché vysočiny. Nově vznikající horské systémy se připojovaly ke starému jádru pevnin postupně, až se spojily v jeden rozlehlý kontinent.
V období od prekambria do třetihor proběhlo celkem pět horotvorných fází: bajkalské, kaledonské, hercynské, mesozoické a alpínsko-himalájské.
Proběhly zde i dvě významné orogeneze (deformace zemské kůry vedoucí k výzdvihu pohoří) bajkalská a kaledonská.
Proces ukládání vrstev v geosynklinálách byl přerušen novou horotvornou činností- mesozoickým (kimerickým) vrásněním probíhajícím na rozloze 5 mil. km čtverečních a trvajícího přes 100 mil. let.
Dalším vrásněním bylo alpínské vrásnění, probíhající 60-70 mil. let.
Vertikální pohyby zemské kůry dosáhly za 1 až 2 mil. roků 4000 až 7000m.
V nezaledněných částech Sibiře vznikl podzemní led- permafrost a zachoval se dodnes. Na nezaledněném území probíhaly procesy, které měly značný vliv na utváření zemského povrchu, ale i na pozdější vývoj půd a vegetačního pokryvu. Jedním z nich bylo ukládání spraší.
Vliv výrazných klimatických změn v pleistocénu a existence ledovců působily obzvláště silně na vegetaci a měly trvalé následky v době maximálního zalednění.
Dalším činitelem ve vývoji povrchových tvarů byly opakující se pohyby hladiny moří. Souvisely nejen s klimatickými změnami, ale i s tektonickými pohyby.

Povrch
Rozmístění rozličných typů reliéfů v Rusku působí především na klimatické poměry a bilanci oběhu vody.
Nížiny a roviny s povrchem do 300m nad mořem zaujímají 44 % území, plošiny a hory ve výškovém stupni do1500m rovněž tolik a hornatiny a velehornatiny nad 1500m 12 %.

Nížiny, roviny, plošiny, vysočiny
Nejrozsáhlejší je Východoevropská rovina o rozloze 5,5 mil. km čtverečních a průměrnou výškou asi 200m. Poledníkově protažené vrchoviny Středoruská, Povolžská a Předuralská mají jen mírně zvlněný povrch.
Dále se zde nachází rozlehlá Západosibiřská rovina o rozloze přes 3 mil. km čtverečních s rozsáhlými typy tabulí, rozřezané výrazně vyvinutými až 100m hlubokými a velmi širokými údolími řek.
Na Východoevropské a Západosibiřské rovině jsou rozšířeny různé typy krajin pásmově uspořádaných v souladu s vegetačními pásy a společenstvy.
Mezi nejznámější nížiny rovných oblastí jsou Turanská, Severosibiřská, Kaspická a Centrální jakutská nížina.
Na velké rozloze jsou rozšířeny tzv. trappové tabule, z nichž nejvíce vyzdvižena byla trappová tabule Putorana.

Horské oblasti
V rozsahu mnoha horských oblastí jsou i méně rozlehlé roviny a kotliny, jejichž vývoj úzce souvisel s vývojem hor. Jsou proto jejich nedílnou součástí.
Nachází se zde nespočetné množství nížin ( Zakarpatská, Kurská, Lenkokraňská …), pohoří (Kavkaz, Ural…). Však asi za největší zmínku stojí nejvyšší velehornatina Ruska, pohoří Pamír vHimalájích ,který je ze západní části hluboko rozřezán.Dále horská soustava Ťan- šan, Anadyrské pohoří …

Povrch v Rusku je tudíž velmi rozličný. Můžeme zde objevovat množství nížin, pohoří, vysočin, hor , tabulí, rovin, kotlin …




Podnebí
Území Ruska leží převážně ve středních a vysokých zeměpisných šířkách, což podmiňuje výrazné odchylky v přítoku tepla v jednotlivých ročních období.
Cirkulační faktory
Všeobecnými znaky podnebí Ruska je jeho značná pestrost, změny klimatických jevů v ročních obdobích a kontinentalita.
Nad největší částí území se pohybuje nejčastěji suchý kontinentální vzduch. Vliv mořského arktického vzduchu se omezuje na severní části Východoevropské a Západosibiřské roviny. Tropický vzduch se projevuje jen v nejjižněji položených území.
Tlak vzduchu
V zimě se vyvíjí nad Sibiří nad silně ochlazeným a sněhem pokrytým zemským povrchem rozlehlá tlaková výše.
V létě vyvolávají termické a dynamické příčiny obrat průměrného rozložení tlaku vzduchu.
S prostorovým rozložením tlakových útvarů a jejich vývojem v průběhu roku úzce souvisí i větrné poměry.
Teplotní poměry
Dlouhodobé průměrné roční teploty vzduchu se pohybují od 0 do 10°C v západní a jihozápadní části a od 0 do -10°C ve východní části.Nejnižší průměrná teplota je v severovýchodní Sibiři, a to -16,1°C, nejvyšší na jihu Turanské nížina 17,3°C.
Průměrný počet mrazových dnů se zvětšuje od západu na východ ze 120 na 292 a od jihu na sever z 37 na 285.
Srážkové poměry, vlhkost vzduchu, výpar
Množství srážek za vegetační období (IV. až X. měsíc) je v průměru největší v Poamuří (500 až 800 mm) a ve střední části Východoevropské roviny (400mm a více).Množství srážek za chladné období (XI. až III. měsíc) dosahuje na největší části Východoevropské roviny.
Výška sněhové pokrývky dosahuje v průměru více než 50cm.Délka sněhové pokrývky se mění od15-20 dní na Turanské nížině do 260 i více dní na severu sibiřských tunder.
Vlhkost vzduchu dosahuje v tundrách a na pobřeží asi 70%, v lesním pásu 70 až 50%, v lesostepním a stepním pásu 50 až 40%, v polopustinách a pustinách 40 až 30%.
Hodnota průměrného ročního výparu se pohybuje v rozmezí od 100 do 800mm.
Klimatické pásy a typy klimatu
- arktický pás
- subarktický pás -tundrový a lesotundrový typ

- mírný pás- typ smíšných lesů
- typ monzunového klimatu
- lesostepní typ
- polopustinný a pustinný typ
-subtropický pás - oceánský typ
-subtropy




Vodstvo
Do Seveního ledového oceánu je odvodňována víc než polovina Ruska, z níž podstatnou část tvoří území Sibiře. Úmoří Tichého a Atlanského oceánu tvoří méně než jednu čtvrtinu a zbytek jsou bezodtoké oblastipovodí Kaspického moře, Alarského a Balchašského jezera.
Za průměrný rok se na oběhu vody podílí množství: srážek spadne 531mm, vypaří se 333mm a odtéká 198mm.
Řeky
Z celkového počtu téměř 3 miliónů řek dosahuje 260 délky větší než 500km. Nejdelší z nich je Ob (s Irytšem 5410 km), nejvodnatější řeka je Jenisej.
5 typů řek: 1.Řeky s převládajícím napájením vodou z tající periodické sněhové pokrývky a s jarní povodní (Severní Dvina, Dněpr, Don, Dněstr, Ob …)
2. Řeky na území s permafrostem s jarní povodní ze sněhu a letními povodněmi z dešťů ( Jenisej, Lena, …)
3. Řeky oblasti monzunového klimatu s vysokou letní vodností a letními povodněmi z dešťů (Amur, Zeja …)
4. Řeky napájené převážně vodou z ledovců a sněhů nad sněžnou čarou (Amudarje, Naryn ..)
5. Řeky napájené převážně vodou z dešťů v chladném i teplém ročním období (Kuma, Kura…)

Jezera
Celkový počet jezer v Rusku zhruba dosahuje 2 800 000, z čehož 98% je jezer malých o rozloze menších než 1 km čtvereční.Nejhlubší je jezero Bajkalské, které je i nejhlubším na světě ( 1620m).Prostorové rozložení jezer je nerovnoměrné.
Nejznámější jezera: Bajkal, Aralské,Sevan, Ladožské, Oněžské.
Většina jezer jsou průtočná se sladkou vodou a náleží k typu chladných jezer.V zimě i největší jezera zamrzají.

Bažiny
Bažiny a zabahněné půdy zaujímají celkovou rozlohou asi 9% rozlohy Ruska. Nejvíce zabahněny jsou krajiny lesní zóny a tundry.Ke vzniku bažin přispívá plochý reliéf a četné sníženiny ledovcového původu. Rozlišujeme dva typy bažin. Bažiny nížinné (slatinné) a rašelinné bažiny typu vrchovišť.Nejpříznivějšími podmínkami pro rozvoj rašelinných bažin jsou v pásu tajgy Východoevropské a Západosibiřské roviny.
Moře
V Severním ledovém oceánu jsou podél hranic Ruska šelfová okrajová moře Barentsovo, Bílé, Karské, Laptěvů, Východosibiřské a Čukotské. Největší část okrajových moří je pokryta ledem. V zimě zůstává nezamrzlá jen západní část Barentsova moře, která je v disahu teplých proudů.Podél břehů Asie se tvoří nepohyblivý, ke břehům přimrzlý pobřežní led o šířce několika desítek i set kilometrů. Led, nedostatek světla a tepla způsobují malou biologickou produktivnost moří Severního ledového oceánu.
Moře Tichého oceánu Beringovo, Ochotské a Japonské jsou velmi hluboká ( přes 3000 až 4000m ) a šelf je na nich vyvinut jen v úzkých pruzích. Severní polovina Beringova moře a celé Ochotské moře v zimě zamrzají. V srpnu dosahuje teplota V beringově moři 6 až 8 °C, v Ochotském 6 až 14°C a v Japonském až 20°C. Dmutí moří je vysoké, dosahuje výšky přes 12 m a podmínky pro život jsou příznivé.
Dále Baltské moře, Kaspické, azovské …





Půdy
Podle vodního režimu rozlišujeme 5 typů : typ promyvný
typ nepromyvný
typ vzlínavý
typ zamokřený
typ kryogenní
Půdy arktické a tundrové zóny jsou převážně štěrkovité a kamenité a obsahují velmi málo humusu.
Půdy lesní zóny jsou vývojově starší a jsou podzolové. V severní tajze Východoevropské roviny jsou hojně rozšířeny podtypy podzolových půd.
Na územích se smíšenými lesy převládají drnové podzolové půdy a v západních územích hnědé podzolové půdy.
V lesostepním pásu jsou rozšířeny šedé lesní půdy a černozemě.Jsou úrodnější než podzolové. Nachází se zde i solončaky, solonce a solodi.
Ve stepní zóně jsou rozšířeny různé podtypy černozemní a kaštanových půd.
Typickou zvláštností půdních poměrů polopustinné zóny je časté střídání rozdílných typů půd i na velmi malé vzdálenosti sotva několika metrů.
V pásu pustin se vyvinuly šedohnědé a šedé půdy.
V zavlažovaných oázách se vytvořily kulturní šedé půdy a na území vlhkých subtropů jsou rozšířeny červenozemě a žlutozemě.
Suché a křovinaté porosty zaujímají půdy skořicové.




Biogeografie
Na území Ruska se nachází všechny typy vegetačních pásů- od pásů arktických pustin a tunder po subtropické stepi.
Flora i fauna Ruska je nepřeberná. Na jeho uzemí žije nespočetné množství zvířat a rostlin.
Mezi nejběžnější rostliny Ruska patří modříny, borovice, smrky, jedle, buky, břízy, olše, mechy, pryskyřníky, pomněnky, hořce, borůvky, brusinky …
Faunu Ruska zaplňuje kolem 300 druhů savců, 300 druhů ryb a 70 000 druhů hmyzu.
Mnohé druhy však v období pleistocénu vyhynuli jako např. bizoni, sloni a v holocénu např. nosorožci a mamuti.
Jmenujme alespoň některé živé zástupce savců, ryb, ptáků a hmyzu:
Ptáci:orel, labuť, tetřev, jeřáb, husa, havran, káně, holub, volavka …
Savci: medvěd, vlk, jelen, los, liška, zajíc, rys, jezevec, prase, tchoř ….
Ryby: jeseter, losos, cejn, kapr, candát, sleď , sardinka …
Hmyz: komár, mravenec, vážka …





Obyvatelstvo
V Rusku nalezneme přes 100 národů a národností. Nejpočetnější jsou Rusové 82 %, dále Tataři 3,6 %, Ukrajinci 2,6 %, Čuvaši, národnosti Dagestánu, Baškirci, Mordvini, Bělorusové.
Podíl místních obyvatel činní 74 %.
Střední délka života mužů je 64,8 let a žen 74,4 let. Porodnost je 16%, úmrtnost 10,7 % a kojenecká úmrtnost činní 18,9 %.
Negramotné obyvatelstvo tvoří méně než 1 %.
Mezi nejvíce zastoupenými náboženskými směry nalezneme pravoslavnou církev, islám a buddhismus.

Kultura
Literatura:
Vznikla na přelomu 10.a 11. stol. V souvislosti s přijetím křesťanství a slovanského jazyka.
Uměleckým vrcholem staré ruské literatury je dílo Slovo o pluku Igorově.
V 19. stol. došlo k obrovskému rozmachu ruské literatury. Jeho nejvýznamnějšími představiteli byli A.S. Puškin ,M.J. Lermontov, N.V. Gogol … Začal se prosazovat kritický realismus a vyústil v klasický ruský román ( L.N. Tolstoj, F.M. Dostojevskij, I.S. Turgeněv ). Poté následovalo mnoho přeměn a drobných změn stylů, přesto i v dnešní době patří ruská literatura k vrcholům literatury vůbec.
Výtvarné umění:
Vyvíjelo se od 9. stol. v souvislosti s formováním Kyjevské Rusi a ovlivněno bylo zejména byzantským uměním ( fresky, mozaiky, miniatury, ikony). V Kremlu vybudována opevnění a soubor chrámů. Architektura byla zaměřena na dosažení monumentality a reprezentativnosti
( Zimní palác). Vystřídalo se mnoho stylů avšak největším znakem ruského umění jsou "pohádkově cukrové " paláce.
Hudba:
Spíše převládaly lidové písně v nichž se projevoval národní folklór. Nejtypičtějšími hudebními nástroji jsou gusli, domra, balalajka, dudka, harmonika a bicí nástroje.
Mezi nejvýznamnější osobnosti ruské hudební scény patří N.A. Korsakov, P.I. Čajkovskij, S.V. Rachmaninov, S.S. Prokofjev, A.I. Chačaturjan, D.D. Šostakovič …




Hospodářství
Rusko je průmyslově zemědělským státem. Soustřeďuje 3/5 průmyslu a skoro ½ zemědělství produkce bývalého Sovětského svazu. Více než 64 % území zaujímá tzv. nejzazší sever, kde jsou obtížné přírodní podmínky a dopravní odlehlost brzdí ekonomický rozvoj.
Živočišná výroba se podílí 65 % na zemědělské produkci. Zemědělská půda zaplňuje 12, 8 % území. Sklizeň obilí Ruska tvořila 3/5 celosvazové produkce, chov skotu polovinu.
V Rusku se těží téměř všechny druhy paliv a převažuje jednotný energetický systém.
Jsou zde tři hutnické základny.Strojní a chemický průmysl je rozvinut zejména ve velkých ekonomických oblastech. Textilní průmysl se převážně nachází ve středu Ruska.
Nejvíce zastoupena železniční doprava ( 85 000 km tratí, 30 % elektrifikováno). Síť kvalitních silnic je relativně řídká. Postupně roste námořní doprava, však hlavní část osobní dopravy zajišťují letedla.
Velký význam má potrubní doprava, jejíž ropovody a plynovody zajišťují nejefektivnější transport ložisek do přístavu a zpracovatelských závodů.
Vyvážejí se hlavně stroje, ropa a zemní plyn, produkty dřevozpracujícího a chemického průmyslu.





Moskva
Moskva se nachází hluboko v srdci Ruska, v širokém mělkém údolí stejnojmenné řeky.Při pohledu na mapu je názorně vidět, jak město vyrůstalo v soustředěných kruzích starobylé pevnosti Kremlu. Najdeme zde mnoho historických památek jako např. Kreml, chrám sv. Vasila Blaženého, Leninovo mauzoleum, Rudé náměstí, Moskevský Bílí dům, Kazaňský chrám …V restauracích nás obslouží mnoha národními jídly mezi které neodmyslitelně patří boršč, šašlik, bliny, plov a nakonec vše můžeme zapít tradiční ruskou vodkou. Při nakupování narazíme na řady dřevěných malovaných panenek- matrjošek, Gželsskou keramiku, fotoaparáty, desky, zdobené samovary, vodku … Určitě je i pozoruhodný ruský temperament a zvyklosti, které můžeme při návštěvě Moskvy spatřit.


Malý česko- ruský slovníček:
Dobrý den - Dobryj děň
Prosím - Pažalsta
Děkuji - Sposiba
Promiňte - Izvinitě
Kolik to stojí? - Kakaja cena?
Nerozumím - Něpanimaju
Kolik je hodin? - Katorij čas?
Ano/ne - Da/nět





Rusko - obecné informace

Státní zřízení: Ruská federativní republika ( Rossijskaja Federativnaja Respublika)

Rozloha: 17 075 400 km

Počet obyvatel: 147,39 mil.

Hustota zalidnění: 8,6 obyv./km

Hlavní město: Moskva

Úřední jazyk: ruština

Amerika

25. května 2007 v 13:17 Referaty-Zemepis
AMERIKA

Amerika se rozděluje buď na Severní, Střední a Jižní nebo na Anglosaskou a Latinskou. Můžeme zde najít tropické pralesy, ale i horské pouště, mnoho řek (Amazonka, Mississippi, Mackenzie, Misouri), jezera (Titicaca, Hořejší, Lago de Maracaibo,), nebo třeba pohoří (Appalačské, Brazilská vysočina, Andy, Kordillery). Celkem zde žije asi 808 mil. obyvatel téměř všech ras (běloši, černoši, indiáni a míšenci).

Fakta o Americe:

Sever. a Střední Amerika Jižní Amerika

Rozloha: 24 360 000 km2 17 841 000 km2

Nejvyšší bod: Denali (Mount McKinley) 6 194m Aconcagua 6 959m

Nejnižší bod: Death Valley -86m Gran Bajo de San Julián -105m

Nejvyšší pohoří: Kordilery (USA, Kanada, Andy (Venezuela, Kolumbie, Ekvádor,

střední Amerika) Peru, Bolívie, Chile, Argentina)

Nejdelší řeka: Mississippi 6 212 km Amazonka 7 062 km

Řeka s největším povodím: Mississippi 3 250 000 km2 Amazonka 7 180 000 km2

Největší jezero: Hořejší (Lake Superion) 82 414 km2 Lago de Maracaibo 14 343

Počet obyvatel: 497 272 400 (2002) 355 0410700 (2002)

Počet samostatných států: 23 13

Největší stát (km2): Kanada 9 976 139 km2 Brazílie 8 547 404 km2

Stát s největším počtem obyvatel: USA 288 212 300 (2002) Brazílie 176 274 400 (2002)

Nejlidnatější stát (obyv./km2): Barbados 612 obyv./km2 Trinidad a Tobago 263 obyv./km2

Nejbohatší stát: USA 35 060 USD/obyv./rok Trinidad a Tobago 6 490

USD/obyv./rok

Nejchudší stát: Nikaragua 410 USD/obyv./rok Guyana 840 USD/obyv./rok

Státy Severní a Střední Ameriky:

Kanada: Hlavní město Kanady je Ottawa. Je zde velmi rozvinutý průmysl a poměrně málo obyvatel. Kanada má obrovské bohatství nerostných surovin např. dřeva. Pěstuje se zde pšenice a chová se hovězí dobytek. V Kanadě se mluví anglicky a francouzky.

USA: USA je čtvrtý největší stát světa. Na západě můžeme najít Kordillery, ve středu Mississippskou nížinu a na východě Appalačské pohoří. Najdeme zde řeky Mississippi a Misouri.

USA je hospodářsky nejvyspělejší a nejsilnější stát světa - produkuje asi 1/3 světové výroby. USA má 275 mil. obyvatel. Hlavním městem USA je Washington, dalším světovým městem je např. New York, Chicago nebo Los Angels.

Mexiko: Hlavní město Mexika je Ciudad de México, které je zároveň druhé největší město světa. Většina Mexičanů žije na náhorních plošinách. Mexiko je členem NAFTA. Je zde Panamský průplav, který výrazně zkracuje cestu lodím plujících okolo. Mexické hospodářství se bouřlivě rozvíjí - má dostatek surovin a dostává investice z USA. Mluví se zde španělsky.

Středoamerické státy: Středoamerické státy se nazývají banánové republiky.

Guatemala: Hlavním městem Guatemaly je Guatemala. Mluví se zde španělsky. Má 12,6 mil. obyv.

Belize: Hlavním městem je Belmopan. Mluví se zde anglicky. Má 0,2 mil. obyvatel.

Honduras: Hlavním městem je Tegucigalpa. Mluví se zde španělsky. Má 6,3 mil. obyvatel.

Salvádor: Hlavním městem je San Salvador. Mluví se zde španělsky. Má 6,1 mil. obyvatel.

Nikaragua: Hlavním městem je Managua. Mluví se zde španělsky. Má 4,8 mil. obyvatel.

Kostarika: Hlavním městem je San José. Mluví se zde španělsky. Má 3,7 mil. obyvatel.

Panama: Hlavním městem je Panamá. Mluví se zde španělsky. Má 2,8 mil. obyvatel.

Karibské státy: Karibské státy jsou ostrovy v Karibském moři, které jsou hornaté s tropickým podnebím, porostlé tropickými lesy nebo savanou. V obyvatelstvu karibských státu převažují černoši a mulati.. Pěstují se zde banány, cukrová třtina a tabák. Významná je také těžba niklu a bauxitu. Rychle se rozvíjí cestovní ruch.

Kuba: Hlavním městem je La Habana. Mluví se zde španělsky. Má 11,1 mil. obyvatel.

Haity: Hlavním městem je Port-au-Prince. Mluví se zde francouzky a kreolsky. Má 6,9 mil. obyv.

Dominikánská rep.: Hlavním městem je Santo Domingo. Mluví se zde španělsky. Má 8,4 mil. ob.

Jamajka: Hlavním městem je Kingston. Mluví se zde anglicky. Má 2,7 mil. obyvatel.

Portoriko (USA): Hlavním městem je San Juan. Mluví se zde španělsky. Má 3,9 mil. obyvatel.

Latinskoamerické státy: Problémem latinskoamerických zemí je vysoká zločinnost. Latinskoamerických samostatných států je celkem 13 .

Kolumbie: Kolumbie vyváží hlavně zemědělské výrobky - kávu, kokain a květiny. Hlavním městem je Bogotá. Mluví se zde španělsky. Kolumbie má 39,7 mil. obyvatel.

Venezuela: Venezuela těží ropu a železnou rudu. Hlavním městem je Caracas. Mluví se zde španělsky. Venezuela má 23,5 mil. obyvatel.

Guyana: Z jedné ze stolových hor Guyanské vysočiny stéká nejvyšší vodopád na světě Salto Angel.

Hlavním městem je Georgetown. Mluví se zde anglicky. Guyana má 0,7 mil. obyvatel.

Francouzská Guyana: Hlavním městem je Cayenne. Mluví se zde francouzky. Franc. Guyana má 0,2 mil. obyvatel.

Surinam: Jednou z Guyan je i Surinam. Hlavním městem je Paramaribo. Mluví se zde nizozemsky. Surinam má 0,4 mil. obyvatel.

Peru: Peru je jedním z "Andských států". Většina obyvatel žije v Andách, protože jsou tam příznivější podmínky. Pro Peru je také významný rybolov. Hlavním městem je Lima. Mluví se zde španělsky a kečuánsky. Peru má 27 mil. obyvatel.

Bolívie: Také Bolívie je jednou z "Andských" zemí. Pro Bolívii a vlastně pro všechny Andské státy, je významná těžba cínu, mědi, olova, stříbra, zinku…. Hlavním městem je Sucre. Mluví se zde španělsky, kečuánsky a ajmársky. Bolívie má 8,2 mil. obyvatel.

Ekvádor: Ekvádor je největším dovozcem banánů na světě. Je zajímavý také rybolovem a těžbou. Hlavním městem je Quito. Mluví se zde španělsky. Ekvádor má 12,9 mil. obyvatel.

Brazílie: Brazílie je rozlohou největší stát Jižní Ameriky. Je to země kávy a karnevalu. Brazílie patří mezi bohatší rozvojové země. Jelikož Brazílií prochází rovník, je zde tropické podnebí a prales v Amazonii s řekou Amazonkou. Brazílie je největší katolickou zemí světa. Hlavním městem je Brasilia. Mluví se zde portugalsky. Brazílie má 172,9 mil. obyvatel.

Argentina: Argentina patří mezi největší vývozce obilí, masa, kůží a vlny na světě. Hlavním městem je Buenos Aires. Mluví se zde španělsky. Argentina má 37 mil. obyvatel.

Paraguay: Hlavním městem je Asunción. Mluví se zde španělsky. Paraguay má 5,6 mil. obyvatel.

Uruguay: Hlavním městem je Montevideo. Je to převážně zemědělská země. Mluví se zde španělsky. Uruguay má 3,3 mil. obyvatel.

Chile: Chile je největším vývozcem mědi. Hlavním městem je Santiago de Chile. Mluví se zde španělsky. Chile má 15,2 mil. obyvatel.

Kolie krátkosrstá

20. května 2007 v 16:05

Kolie krátkosrstá (Collie Smooth)

Vyhovující pes do rodiny s dětmi, snášenlivý, oddaný, věrný. Velmi lehce se cvičí.

PŮVOD:
Pojmenování plemene pochází od skotské ovce (colley), jejichž stáda ochraňovalo. I když se domníváme, že plemeno je skotské, bylo před 400 lety dovezeno do Skotska ze Španělska. Na formování plemene se pravděpodobně podíleli irští setři a psovití chrti. Mimo všeobecně známé dlouhosrsté kolie existuje i krátkosrstý druh, který se odlišuje krátkou, drsnou a hrubou srstí.
POPIS:
Je plemeno služebních psů. Druhé označení je skotský ovčácký pes.
Je to ideál krásy. Fyzická stavba je založena na fyzické síle a aktivitě, bez nemotornosti a jakéhokoliv náznaku hrubosti. Tělo je vzhledem k výšce v kohoutku poněkud delšího rozměru, záda jsou silná, žebra zaoblená, hrudní část je hluboká a za lopatkami vcelku široká. Lokty směřují vždy dozadu, nikdy dovnitř ani ven. Kosti jsou kulaté a vcelku pevné.Hlava je dlouhá, úzká, suchá, klínovitého tvaru. Čenich nosu je u všech zbarvení černý. Uši jsou vysoko posazené, trojúhelníkové, ze 2/3 od základu stojaté, jejich konce spuštěné. Krk je dlouhý, bez známek zatížení. Hrudník je hluboký. Břicho vtažené. Srst dlouhá, místy vlnitá, s hustým podsrstím. Na tvářích a zadních stranách stehen vytváří výčesky, v kohoutku hřívu. Zbarvení je rezavé s bílým, černé s pálením s bílým, mramorově modré, modré.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fenka má v kohoutku 51-56 cm.
VÁHA:
V rozmezí 20 až 30 kg.
SRST:
Srst je krátká, hrubá, drsná, s hustým podsrstím. Na tvářích a zadních stranách stehen vytváří výčesky. Zbarvení je rezavé s bílým, černé s pálením s bílým, mramorově modré, modré. Srst se nestříhá, jen se vyčesává.

CHARAKTER:
Dobrý a chytrý pes. Vyhovující pes do rodiny s dětmi, snášenlivý, oddaný, věrný, lehce se cvičící. Kolie je silný živý pes. Je velice oblíbená, o čemž svědčí i mnohodílný americký seriálový film "Lessie" (i když v roli skotského ovčáckého psa zde vystupoval pes s přezdívkou Leddi).
PÉČE:
Nepotřebuje velkou péči.


LEONBERGER

20. května 2007 v 16:05

Leonberger

Leonberger je velice citlivý, tvrdé výchovy u něho vůbec není zapotřebí, vychovávejte ho raději harmonicky, i tak rychle přijde na to, co od něho chcete. Jako společník je příjemný a přátelský. Je také poslušný a nebojácný ve všech situacích života.

PŮVOD:
Leonberger vznikl na konci 30. a počátku 40. let 19. století, kdy městský radní Leonbergru, který se rozkládá blízko Stuttgartu, zkřížil fenku černého Newfoundlanda se psem z klášterní nemocnice St. Bernarda, který se jmenoval Berry. Později byl ještě přikřížený Pyrenejský horský pes. Výsledkem byli velmi velcí psi, převážně s dlouhou a bílou srstí. Essigovým cílem bylo vytvořit psa, který by měl vzhled vlka. Lev je totiž heraldickým či erbovním zvířetem města Leonberg. První psi, kteří byli skutečně nazvaní Leonbergři, se narodili v roce 1846 a měli v sobě zakomponovány ty nejlepší vlastnosti a kvality plemen, ze kterých pocházeli. Jen o nedlouho později byli tito psi po světě prodání jako charakteristické symboly města Leonbergu. Na konci 19. století byl Leonberger držený Baden-Wurttembergu, jako preferovaný farmářský pes. Jeho slídicí a ostatní schopnosti byly velice chváleny. V obou světových válkách a během chudého poválečného období se počty tohoto plemene velice zredukovaly. V současnosti je Leonberger vynikajícím rodinným psem, který s přehledem plní všechny požadavky moderního života.
POPIS:
Leonberger je slídící, rodinný a společenský pes.
Leonberger byl v závislosti na svém původním zaměření je velký, silný, svalnatý, navíc elegantní pes. Je charakteristický svojí vyváženou postavou a určitými klidem či tichostí, navíc s docela živým temperamentem. Zvláště psi jsou mohutní a silní. Výška v kohoutku je k délce jeho těla v poměru 9:10. Hloubka hrudníku tvoří téměř 50% jeho výšky v kohoutku. Hlavu má spíše hlubší, než širokou, a spíše podlouhlou, než zavalitou. Délka čenich je k délce jeho lebky v poměru 1:1.Kůži má všude dobře přiléhající a bez vrásek. Lebka je při pohledu z profilu a ze předu mírně klenutá. Stop je definovaný mírně, ale zato zřetelně. Nos má vždy černý. Čenich má dosti dlouhý, nikdy není zakončen do bodu, nosné most je stejně široký a velmi mírně klenutý, tzv. Římský nos. Rty má dobře přiléhající a černé, růžky rtů jsou uzavřené. Čelisti jsou silné. Líce jen mírně vyvinuté. Oči jsou světle hnědé nebo tmavě hnědé, středně velké, oválně tvarované, nejsou posazené hluboko, ani nevyčnívají, nejsou posazené ani blízko, ano daleko od sebe. Uši má vysoko posazené, svěšené, středně velké, jsou masité a visí blízko u hlavy. Krk je v mírném klenutí až ke kohoutku, je spíše dlouhý, než zavalitý, a je bez laloku. Kohoutek je zvláště u pasů dobře vyslovený. Záda má pevná, rovná a široká. Bedra jsou široká, silná a dobře svalnatá. Hruď má širokou a hlubokou, dosahuje přinejmenším k loktům, je spíše oválného tvaru. Břicho má jen mírně podkasané. Ocas je velmi dobře vybavený, v klidu visí přímo dolů, v pohybu je jen mírně zakřivený a pokud je to možné, neměl by být nošený nad linií zad. Končetiny jsou velmi silné, a to obzvláště u psů. Přední končetiny jsou rovné, paralelní a ne příliš blízko u sebe. Ramena má dlouhá, svažující se a dobře svalnatá. Lokty jsou blízko u těla. Spěnky má pevné, při pohledu z předu jsou rovné, při pohledu ze strany jsou téměř vertikální. Přední tlapky má rovná a zakulacené s těsnými a dobře klenutými prsty, a černými polštářky. Zadní končetiny jsou při pohledu zezadu jsou paralelní a nestojí příliš blízko u sebe. Hlezna i tlapky nejsou otočené dovnitř, ani ven. Stehna má dosti dlouhá a silně svalnatá. Zadní tlapky jsou rovně postavené a jen mírně podlouhlé, s klenutými prsty a černými polštářky. Chůze je dobře prodloužená, s dobrým pohonem od zadečku, při chůzi nebo klusu se při pohledu zepředu a zezadu končetiny pohybují rovně.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 72 až 80 cm.
Fena má v kohoutku 65 až 75 cm.
VÁHA:
Leonberger váží v rozmezí 60 až 80 kg.
SRST:
Leonberger má středně měkkou nebo hrubou srst, dosti dlouhou a dobře přiléhající, nikdy rozdělenou, navzdory husté podsadě je linie celého těla dobře zřetelná. Srst je rovná, nepatrné zvlnění je povolené, na krku a na hrudi je především u psů zformovaná do hřívy. Na předních stranách končetina a na kalhotkách je srst viditelně zpeřená.
Zbarvení je lvově žluté, červené, načervenalo hnědé, také pískové (světle žluté, krémové), a všechny jejich kombinace, vždy s černou maskou. Černé konečky chlupů jsou povolené, černé zbarvení však nesmí být základním zbarvením psa.
CHARAKTER:
Leonberger je jako rodinný pes příjemným partnerem pro současné domovy a životní podmínky. Je významný pro svoji zřetelnou vlídnost a přátelskost k dětem. Není ani plachý, ani agresivní. Je velice citlivý, tvrdé výchovy tedy není vůbec zapotřebí, vychovávejte ho raději harmonicky, i tak rychle přijde na to, co od něho chcete. Jako společník je příjemný a přátelský. Je také poslušný a nebojácný ve všech situacích života.
Zde jsou zvláštní požadavek trvalého a ustáleného temperamentu:
1.)sebejistota a vznešená vyrovnanost,
2.)střední temperament, který zahrnuje hravost,
3.)ochota být poddajný,
4.)dobrá kapacita pro učení a pamatování,
5.)necitlivost ke hluku.
PÉČE:
Leonberger má srst, jenž vyžaduje pravidelně kartáčovat a česat. Ouška a zvukovod udržujte čisté. Mějte na paměti, že mladý Leonberger rychle roste, proto mu dopřávejte kvalitní stravu. Během svého mládí se také nesmí příliš unavit.

TOPlist

Border Kolie

20. května 2007 v 16:04
Původ: Na britsko-skotském pomezí (border = hranice), vznikla vzájemným křížením mnoha různých typů anglických ovčáckých psů s cílem získat psa s co nejlepšími ovčáckými vlastnostmi. Jako plemeno se začala utvářet zhruba před 150 lety, první registrované border kolie se narodily roku 1893. Britský kennel Club plemeno uznal až v roce 1976, FCI až koncem osmdesátých let.
Popis: Středně velký pes s podlouhlou (řidčeji též krátkou) srstí, obdélníkového formátu. Harmonických proporcí, ani těžkopádný, ani příliš lehký. Hlava úměrné velikosti, s poměrně širokou lebkou, čenich se směrem ke špičce zužuje. Uši dtřední velikosti, vztyčené nebo polovztyčené, pohyblivé. Oválné oči daleko od sebe. Ocas nízko nasazený, dobře osrstěný, dosahující alespoň k hleznům, na konci se točící nahoru, nesmí se zvedat nad úroveň hřbetu. Typický plíživý, velmi rychlý pohyb. Zbarvení: Různé, nejčastěji černobílé. Velikost: U psů kolem 53cm v kohoutku, feny jsou o něco menší.
Charakteristika: Živý, velmi pozorný, rychlý, vytrvalý a obratný pes. Mírný a přátelský k lidem i ke zvířatům, svému pánovy je mimořádně oddán, takřka neustále ho fixuje pohledem a reaguje na sebemenší podněty z jeho strany. Patří k nejiteligentnějším psům vůbec, učí se velkou chutía prací je přímo posedlý.
Zvláštní nároky: Border kolie naléhavě vyžaduje činnost a zaměstnání, bez nich se stává nezvladatelnou a nepříjemnou. Je třeba se jí intenzívně věnovat, učit ji stále novým cvikům a kouskům, zůčastňovat se nejrůznějších psích sportů: agility, fresbee, flyballu atd.
Užití: Považována za nejlepšího ovčáckého psa na světě. Bezkonkurenční při agility i dalších psích sportech. Pes univerzálních schpností s vyjímkou oblastí, které vyžadují ostrost č agresivitu
Výskyt: Ve Velké Británii velmi oblíbená, šíří se v Evropě i u nás.
Možná záměna: Snad s obyčejným voříškem. Na první pohled ji však prozradí zbarvení a typická plíživá chůze.

ARGENTÝNSKÁ DOGA

20. května 2007 v 16:03

Argentinská doga (Dogo Argentino)

Argentinská doga je středně velký pes atraktivního vzhledu.

PŮVOD:
Toto plemeno bylo vyšlechtěno počátkem dvacátých let 20. století Antoniem Norisem Martinesem. Cestou křížením starých bojových psů z Cordoby (oblast ve Španělsku), Německé dogy (po ní získal vysoký vzrůst), Španělského mastina, velkého Pyrenejského mastina (od něho má bílou barvu), Irského vlkodava (rychlost), Anglický bulldoka, Boxera, Bullteriéra, Čistokrevního psi-pointera (citlivý nos a rychlost) i Bordeauxských dog (mohutnost a statečnost), plemeno získalo harmonické rysy svých předků. Předurčení Argentinského mastifa je hon ve smečce na velkou zvěř: divoké kance, jaguáry nebo pumu. Tito psi jsou přizpůsobeni k pronásledování zvěře, setkat se s nimi v boji a zvítězit.
POPIS:
Výška v kohoutku je 60 až 68 cm, váha 40 až 60 kg. Pes je atletické postavy s masitou lebkou, mohutnými čelistmi a silným čumákem. Srst je krátká, hladká, měkká a dlouhá zhruba 1,5 - 2 cm, plošně přiléhající k tělu, musí se lesknout.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 62 až 68 cm.
Fena má v kohoutku 60 až 65 cm.
VÁHA:
Pes váží 45 až 60 kg.
Fena váží 40 až 45 kg.
SRST:
Argentinská doga má krátkou, hladkou, měkkou a dlouhou zhruba 1,5 - 2 cm, plošně přiléhající k tělu srst, musí se lesknout. Barva: čistě bílá, kolem oka je barevná skvrna černé nebo tmavé barvy přípustná-nesmí přesahovat více než 10% plochy hlavy. Více než jedna barevná skvrna na hlavě je diskvalifikující vadou.
CHARAKTER:
V celém světě je Argentinská doga vyhlášena jako dokonalý pes pro ochranu a strážní službu. Je velmi inteligentní, je však nutné ho vychovat. To je to nejdůležitější. Pak může být domácí mazlíček, nebo ostražitý hlídač nebo vytrvalý sportovec.

TOPlist

IRSKÝ VLKODAV

20. května 2007 v 16:01

Irský vlkodav (Irish Wolfhound)

Irský vlkodav je velice nádherné plemeno, dokáže ohlídat dům, je maximálně věrný a je si vědom své síly.

ANGLICKÝ NÁZEV:
Irish Wolfhound
PŮVOD:
Země původu: Irsko
POPIS:
Celkový vzhled: Irský vlkodav by neměl být tak těžký a masivní jako doga, avšak měl by být větší než deerhound, kterému je jinak podobný svou velikostí, majestátem, silnými a dobře tvarovanými svaly, lehkým a aktivním pohybem, hlavou nesenou vysoko, ocasem lehce ohnutým směrem vzhůru.
Čenich: Dlouhý a mírně zašpičatěný
Skus: Ideální je nůžkový, lehčí odchylky přijatelné.
Uši: Malé, složené, nesené stejně jako u greyhounda.
Krk: Raději dlouhý, silný a svalnatý, klenutý, bez volné kůže tvořící záhyby.
Hrudník: Velmi hluboký, prsa široká
Hřbet: Raději delší než krátký, bedra mírně klenutá
Břicho: Vtažené
Ocas: Dlouhý a nesený v mírném oblouku. Dobře osrstěný.
Přední končetiny: Svalnatá ramena umožňující dýchání hrudníku. Lokty dobře usazené, nesmí se vytáčet ven ani dovnitř. Nohy silné a rovné.
Pánevní končetiny: Svalnaté stehno, lýtko silné a dlouhé jako u greyhounda. Hlezna dobře spuštěná, ani vbočená ani vybočen.
Tlapky: Přiměřeně velké, okrouhlé, nevytáčejí se ven ani dovnitř. Prsty sevřené a klenuté, se silnými ohnutými drápy.
VÝŠKA:
Minimální výška u psa by měla být 79 cm,
U fen je minimální výška 71 cm.
VÁHA:
Minimální váha u psa 54,5 kg.,
Minimální váha u fen 40,5 kg.
Všechna zvířata pod tyto parametry se musí postihovat. Velká hmotnost spolu s kohoutkovou výškou a přiměřenou délkou těla je požadavek, který by měl být cílem.
SRST:
Srst: Hrubá a tvrdá na celém těle a hlavě. Zvlášť dlouhá a hrubá nad očima a na spodní čelisti.
Barva a znaky: uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá a jiné barvy, které se objevují u deerhounda.
VADY
Příliš těžká nebo lehká hlava, příliš vyklenuté čelo, velké a zavěšené ucho, krátký krk, příliš úzký nebo simky hrudník, pokleslá, vpadlá nebo příliš přímá záď, křivé přední nohy, příliš pokleslé nadprstí, vybočené tlapky, rozevřené prsty, příliš zatočený ocas. Celkový nedostatek osvalení, krátké tělo, růžově nebo játrově zbarvené víčko, jiná než černá barva na pyscích a nose. Příliš světlé oko.
CHARAKTER:
CHS: AARKAS-EDEN: "Irský vlkodav je velice nádherné plemeno, dokáže ohlídat dům, je maximálně věrný a je si vědom své síly. Přesto všechno, se nebojím vlkodava nechat samotného s holkama. Vím že jim neublíží, naopak bych řekla že je k dětem opatrný.
Pokud se rozhodujete pořídit si štěně IW není třeba vše uspěchat. Je dobré se podívat třeba po výstavách, nebo přímo po dohodě s majitelem chovatelské stanice navštívit štěňátka , podívat se jak je o ně postaráno a v jakém vyrůstají prostředí. Také můžete kontaktovat poradkyni chovu pro plemeno IW, paní doktorku Zuzanu Málkovou, která vám podá potřebné informace, tel.: 415 691 114
Jestli se rozhodujete pořídit si fenku za účelem chovu, musíte počítat s tím že odchov štěňat není levná záležitost, je finančně ale hlavně časově náročná. Další náročný koníček jsou výstavy. Já už bych bez nich nemohla být. Když už se pro vystavování rozhodnete, nebuďte zklamaní z neúspěchu vašeho psa nebo fenky, myslete na to, že jste si kupovali hlavně dobrého a věrného přítele."
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
12 až 14 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI - Skupina 10 - chrti.
Sekce - 2-hrubosrstí chrti
STANDARD:
FCI-standart: No. 160 Irish Wolfhound

Je mým velkým snem mít jednou taky vlkodava. Je to ten nejlepší pejsánek na celým světě!!!

Bígl

20. května 2007 v 15:59
Původ: Pravděpodobně malý příbuzný foxhaunda, jehož předkové byli stejně jako on v celých smečkách používáni k parfosním lovům. Hranice mezi jednotlivými velikostními rázy nebyli ovšem v minulosti tak výrazné jako dnes a prakticky splývaly. Bíglové podobní dnešním byli v Anglii chováni už před více než 150 lety, roku 1890 byl založen první chovatelský klub.
Popis: Malý kompaktní pes působící dojmem síly. Hlava přiměřeně velká a silná, bez vrásek a dobře vyznačeným stopem. Oči tmavě až oříškově hnědé, větší, daleko od sebe položené, s milým výrazem. Krk delší, klenutý, s volnou kůží na hrdle. Tělo s krátkým rovným hřbetem a hrudníkem sahajícím po lokty. Končetiny rovné a svalnaté, s pevnými, uzavřenými tlapkami. Ocas silný, středně dlouhý, vysoko nasazený a při vzrušení nesený vzhůru. Srst krátká, hustá. Zbarvení: Nejčastěji trikolorní, přípustné jsou však všechny barvy, uznané u honičů, kromě játrové. Velikost: Výška v kohoutku 33-40 cm, hmotnost kolem 10 kg.
Charakteristika: Živý a pohyblivý, nikoli však nadmíru temperamentní pes. Je mimořádně snášenlivý vůči lidem i ostatním psům, protože byl odjakživa držen ve velkých smečkách. Přátelský, milá a nenáročný.
Zvláštní nároky: Bígl potřebuje hodně pohybu, pokud však narazí na stopu, bývá problém ho odvolat a nezřídka mizí na celé hodiny. Vyžaduje proto od útlého mládí důslednou výchovu v přivolávání. Má sklon k tloustnutí.
Užití: Lovecký pes, používaný dříve hlavně při štvanicích na králíky a zajíce. Dnes všestranný pomocník myslivců, oblíbený však více jako pes rodinný.
Výskyt: V Evropě i v USA velmi oblíbený společenský pes, který se rychle šíří i u nás.
Možná záměna: Všichni podobní honiči jsou větší a podstatně vzácnější , baset má krátké končetiny, delší uši, je delší a mohutnější.

AFGÁNSKÝ CHRT

20. května 2007 v 15:59
Původ: Předch§dci afgánského chta byli chrtovití psi afgánských pastevců, kteří se na území dnešního Afgánistánu vyskytovali již v prvním století našeho letopočtu. Ve své domovině jsou používány k lovu antilop a gazel až do dnešnívh dnů. Moderní afgánský chrt je ovšem produktem chovatelského umění britských chovatelů a délkou srsti i celkovou ušlechtilostí se od svých předků výrazně odlišuje.
Charakteristika: Typická chrtí povaha - hrdá, důstojná, nejen k cizým lidem, ale i k vlastní rodině poněkud rezervovaná. Vyžaduje vlídný a citlivý přístup, velkou osobní svobodu a hodně pohybu.
Užití: Původně lovecký, dnes společenský a sportovní pes, který se dobře uplatní na dostihoné dráze.
Zvláštní nároky: Velmi náročný na pohyb, na péči o srst i na výchovu. Jen málokdo si troufne pouštět afgánského chrta navolno.
Výskyt: Jak u nás, tak ve světě patří k nejznámějším a také nejrozšířenějším plemenům chrtů.
Možná záměna: Nepravděpodobná, v délce srsti mu žádný chrt nemůže konkurovat.

Bílý švýcarský ovčák

20. května 2007 v 15:58

Bílý švýcarský ovčák (Berger Blanc Suisse, White Swiss Shepherd Dog)

Bílý švýcarský ovčák je bdělý, živý a pozorný pes, směrem k cizím lidem je někdy mírně rezervovaný, nikdy však není bojácný, nervózní nebo agresivní.

PŮVOD:
V USA a Kanadě se Bílý švýcarský ovčák postupně stal přijatým za samostatné plemeno. První pes tohoto plemene byl do Švýcarska importován v 70. letech 20. století. Americký pes Lobo, narozený 5. března 1966 může být považovaný za předchůdce tohoto chovu ve Švýcarsku. Potomky tohoto pejska tehdy ve Švýcarsku registrovali do Plemenné knihy a z USA a Kanady importovali další bílé ovčácké psy a postupně je násobili. V současnosti zde existuje velké množství těchto psů, které jsou již po generace udržováni v čistotě a jsou distribuovaní po celé Evropě. Z tohoto důvodu byl Bílý švýcarský ovčák od června roku 1991 registrován jako nové plemeno s dodatkem Švýcarské plemenné knihy (LOS).
POPIS:
Bílý švýcarský ovčák je silný, zdravě svalnatý pes střední velikosti, se vztyčeným ušima, s dvojitou nebo dlouhou dvojitou srstí, tělem podlouhlého formátu, středně velkých kostí a elegantních a harmonických linií.
Délka těla, měřená od bodu ramen k hýždím, je k jeho výšce v kohoutku v poměru 12:10. Vzdálenost od stopu k čenichu mírně převyšuje vzdálenost od stopu k týlovému výčnělku. Hlavu má silnou, suchou a k tělu dobře proporcionální, při pohledu shora a ze strany má klínovitý tvar. Lebka je jen mírně zakulacená, indikovaná centrální brázdou. Stop je jen mírně značený, avšak dobře znatelný. Nos je středně velký, s požadovaným černým pigmentem, světlejší nos je však přijatelný. Čenich je silný a v poměru k hlavě mírně delší, nosní most a dolní linie čenichu jsou rovné, k nosu mírně konvergentní. Rty má suché, dobře přiléhající a tak těsné, jak je to jen možné. Oči jsou středně velké, mandlově tvarované, trochu šikmo posazené, zbarvené hnědě nebo tmavě hnědě, oční víčka jsou dobře přiléhající, s požadovanými černě zbarvenými očními linkami. Uši má vztyčené a vysoko posazené, paralelní a namířené vpřed, tvarem protáhlé, ve tvaru zakulaceného trojúhelníku. Krk je středně dlouhý, dobře svalnatý, elegantně klenutý, harmonicky nasazený a bez laloku. Tělo má silné, svalnaté a středně dlouhé, s dobře vysloveným kohoutkem. Záda jsou v linii a pevná. Bedra má dobře svalnatá. Hruď je ne příliš široká, hluboká asi do poloviny jeho výšky v kohoutku, dosahuje až k loktům, se zřetelně oválnými žebry. Boky má štíhlé a pevné, břicho jen mírně podkasané. Ocas má posazené dosti hluboko, je šavlovitého tvaru, směrem ke konečku se zužuje, dosahuje přinejmenším hlezen, v klidu je buď svěšený přímo dolů nebo v poslední třetině šavlovitě zatočen, při akci je nesený výše, nikdy však nad linií zádě. Končetiny má silné, šlachovité a středních kostí. Přední končetiny jsou při pohledu zpředu rovné, pouze mírně široce posazené, při pohledu z profilu jsou dobře zahnuté. Lopatky má dlouhé, dobře hranaté a celá ramena jsou silně svalnatá. Zadní končetiny jsou při pohledu zezadu rovné a paralelní. Tlapky má oválné, zadní jsou o trochu delší, než přední, s těsnými a dobře klenutými prsty, pevnými a černými polštářky a požadovaně tmavými drápky. Kůži má bez rýh a vrásek, tmavě pigmentovanou. Chůzi a pohyb jsou rytmické s pravidelným a trvalým pohonem.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až 66 cm.
Fena má v kohoutku 55 až 61 cm.
VÁHA:
Pes váží v rozmezí 30 až 40 kg.
Fena váží v rozmezí 25 až 35 kg.
Typičtí jedinci s mírnou nad- nebo pod-váhou by neměli být eliminováni.

SRST:
Bílý švýcarský ovčák má dlouhou a hustou srst, která je dobře přiléhající. Má buď dvojitou srst nebo dlouhou dvojitou srst. Hustá podsada má tvrdé, rovné a ochranné chlupy. Čumák, uši a přední strana končetin jsou pokryté kratší srstí. Na krku a zadní části končetin je srst mírně delší. Mírně zvlněná a tvrdá srst je dovolená. Zbarvení je bílé.
CHARAKTER:
Bílý švýcarský ovčák je bdělý, živý a pozorný pes, směrem k cizím lidem je někdy mírně rezervovaný, nikdy však není bojácný, nervózní nebo agresivní.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Bílý švýcarský ovčák se průměrně dožívá 10 let.


AUSTRALSKÝ HONÁCKÝ PES

20. května 2007 v 15:56

Australský honácký pes (Australian Cattledog)

Australský honácký pes je výjimečně inteligentí a ostražitý pes, vyniká odvahou a vytrvalostí. Všestranně talentovaný pastýřský pes.

PŮVOD:
Toto plemeno odchovali australští pastevci ovcí v 19.století pro plnění specifického úkolu, a to doprovodu skotu na trh. Z vyvolených plemen se používal bullteriér, dalmatin a kolie, kteří se křížili s červeným dingem a mramorově-modrou kolií. Druhý pramen říká, že plemeno vzniklo křížením bobtaiů, kolií a dinga
POPIS:
Australský honácký pes je silný pes, proporcionální silné postavy. Výška v kohoutku 43 až 51 cm, váha 16 až 20 kg. Hluboká hruď je svalnatá, končetiny má dobře vyvinuté. Srst je krátká a hustá. Nejpřepychovější srst nacházíme na zadních stranách beder a konečku ocasu.
VÝŠKA:
Asi 43 až 51 cm.
VÁHA:
Asi 16 až 25 kg.
SRST:
Drsná, hustá krátká.
CHARAKTER:
Australský honácký pes je všestranně talentovaný pes, který může pronásledovat jak dobytek, tak i koně, kozy nebo domácí drůbež. Pokouše neposlušná zvířata do nohy, ale neublíží jim, pouze je donutí k poslušnosti. Je přivyklý k dlouhým pochodům a je vynikajícím společníkem ovčáků. Ale díky jejich smíchané krvi se psem dingo jsou tito psi divocí, je pro ně charakteristické nestálé chování. Australský honácký pes je vysloveně pracovním plemenem, vyznačujícím se živostí, výjimečnou inteligencí, ostražitostí, odvahou a vytrvalostí. Je zcela spolehlivým strážcem, nedůvěřivým ke všem cizím lidem.
PÉČE:
Tento pes potřebuje hodně prostoru a pracovního vyžití, jinak nebude spokojen.


ANGLICKÝ MASTIF

20. května 2007 v 15:55

Anglický mastif (English Mastiff)

Mastifa se doporučuje chovat v prostorných podmínkách…

PŮVOD:
Dávnověké plemeno dogovitých psů. Mohutné Moloské dogy dle dobových pramenů zápasily již v období starověkého Říma v arénách s gladiátory, lvy, tygry a medvědy. Doprovázely také římské legie během jejich dlouhých pochodů. Mastifové se využívali pro ochranu domu, dvora a zvířat chovatele, a ve středověku pro lov velké zvěře. Předci Mastifa působili pravděpodobně již za doby Julia Césara v Bretani, avšak prokazatelný důkaz nám o tom chybí. Po druhé světové válce bylo toto plemeno ve Velké Británii na hranici vyhynutí. V dnešní době vidíme Mastifa velmi zřídka, a to především v USA a Velké Británii.

POPIS:
Jde o plemeno služebních psů. Jako druhé označení se používá "anglický mastif".
V jeho vzhledu převažuje úměrnost a mohutná stavba těla. Je to velký a těžký pes, je to nejtěžší plemeno světa, jedinci váží kolem 150 až 160 kg. Tělo je masivní, přiměřeně rostlé. Hlava větší, široká, kvadratická, velmi hluboká, s kratším čenichem. Na čele se zřídka tvoří vrásky. Na krátké hlave dominuje černá maska. Uši jsou delší, přiléhající k lícím, visící. Hřbet a břicho široké, hrudník hluboký, svaly silné. Končetiny jsou svalnaté, se silnými kostmi a sevřenými prsty. Ocas vysoko nasazený, dosahující k hleznům, nesmí být nesen nad horizontální linií.
VÝŠKA:
V kohoutku
u psů více než 76 cm,
pro feny více než 70 cm.
VÁHA:
Více než 70 kg. (standadt FCI váhu neuvádí).
SRST:
Srst je krátká a přiléhavá, s měkkým podsrstím, meruňkové, stříbřité, žluté, žlutě žíhané barvě, meruňkově žíhané barvy. Maska a uši jsou černé.
CHARAKTER:
Velmi klidný, nevzrušivý a sebejistý pes. Skoro nic ho nevyvede z míry. Je dobrý a oddaný svému panu pes. Má rád společnost. Je to spolehlivý hlídač. Velmi málo štěká. Poslušný a inteligentní.
PÉČE:
Mastifa se doporučuje chovat v prostorných podmínkách. Nejlépe se bude cítit tam, kde bude pohodlí a opravdu dostatek místa. Dospělý mastif má střední potřebu pohybu. Stačí několik krátkých procházek denně a několi procházek bez vodítka týdně. Pro velké rozměry mohou u Mastifa vznikat záněty kosterní soustavy. Proto zdraví svého chovance pozorně sledujte. V období vývoje se nesmí příliš unavovat, aby nedošlo k poškození kostí a salů.
Není příliš náročný.


BORDEAUXSKÁ DOGA

20. května 2007 v 15:54
ordeauxská doga (Dogue de Bordeaux)

Bordeauxská doga se ve zkušených rukách jeví jako oddaný společník. Chová se přívětivě, svého pána i jeho děti zbožňuje.

PŮVOD:
Bordeauxská doga je molossoidní pes, snad keltského původu, známý již ve starém Řecku a starověkém Římě, kde tito psi zápasili s gladiátory. Ve středověku byl chován v okolí Bordeaux, coby řeznický pes, používaný též při zápasech s velkými šelmami a psy, ale také k pastvě býků. Byl známý jako hrozivý hlídač. Na území Francie byl zavezen římskými legionáři. Ve středověku tito psi sloužili jako pastýři skotu, byli využíváni k hlídání zámků a farem a při honech na kance, medvědy a vlky. V době britské nadvlády v Bordeaux se křížili s Anglickými mastify a možná i s Anglickými buldoky, výsledkem čehož vznikla současná Bordeauxská doga. Po Velké francouzské revoluci se na území města Bordeaux těchto pejsků zachránilo jen velice málo. Jejich cílevědomý chov začíná v 80. letech 19. století, plemeno bylo přiznáno a označeno v roce 1863.
POPIS:
Bordeauxská doga je silný a mohutný pes dogovitého typu, ne příliš vysoký, avšak harmonického vzezření. Výška v kohoutku je 58 až 68 cm, váha více než 40 kg u fen, u psů od 50 kg. Tělo je dobře stavěné, svalnaté. Velmi mohutná hranatá hlava, se zkrácenou čenichovou partií, je pokrytá symetrickými vráskami. Přechod od čela ke krátkému čumáku je zřetelný. Má mimořádně silné žvýkací svaly a čelisti. Krk je mohutný, s mnohočetnými vráskami. Menší visící uši přiléhají k lícím. Ocas velmi silný, v klidu svislý, dosahuje ke kloubům, při vzrušení se zvedá. Končetiny jsou rovné, svalnaté, s odpovídajícími tlapami. Na čumáku může být černá nebo hnědá maska, zbarvení závisí na pigmentaci čenichu, nosu a očí (černé nebo při hnědé masce - světlé). Zbarvení je obvykle jednobarevné červené a její barevné odstíny. Přípustná, leč nežádoucí, je bílé zbarvení na hrudi a na prvních článcích prstů. Srst je jemná a krátká, měkká.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 60 až 68 cm.
Fena má v kohoutku 58 až 66 cm.
VÁHA:
Psi mají hmotnost vyšší, než 50 kg.
Feny mají hmotnost vyšší, než 45 kg.
SRST:
Bordeauxská doga má jemnou, krátkou a měkkou srst. Zbarvení je obvykle jednobarevné červené a její barevné odstíny. Přípustná, leč nežádoucí, je bílé zbarvení na hrudi a na prvních článcích prstů.
CHARAKTER:
Bordeauxská doga potřebuje již od útlého věku pravidelnou výchovu a výcvik. Ve zkušených rukách se jeví jako oddaný společník, chová se přívětivě, svého pána i jeho děti zbožňuje.


fotky-perska kocka

20. května 2007 v 13:58
Kocour TheodorModrá koťata (m:Rebeka
Hannele 3 měsícePhoebe
Samuel
Perská kočka je nejrozšířenějších plemen koček na světě